Vytápění bazénů: bilance odparu a rekuperace z odpadního vzduchu

Vytápění · 7. srpna 2026

Jak spočítat tepelnou ztrátu krytého bazénu podle VDI 2089, jak z vlhkostní bilance odvodit průtok vzduchu a co musí splnit rekuperace v agresivním bazénovém prostředí.

Tepelná ztráta krytého bazénu se v drtivé většině případů nerozhoduje na prostupu stěnami vany, ale na hladině. Odpar vody odvádí z hladiny při běžném provozu 130 až 250 W/m², což je u hotelového bazénu 12,5 × 6 m kolem 11 kW jen za výparné teplo. Prostup vanou do zeminy přitom u zatepleného provedení nepřekročí 1 kW. Pokud se odpar spočítá hrubě nebo se do bilance vůbec nezahrne ohřev ředicí vody, zdroj tepla bude buď o třetinu předimenzovaný, nebo v provozu nestačí.

Druhá polovina úlohy je vzduchotechnická. Odpařená voda musí halu opustit, jinak vlhkost vzroste nad 65 % a kondenzuje na zasklení a v konstrukcích. Průtok vzduchu tedy neplyne z tepelné, ale z vlhkostní bilance — a ta se mezi zimou a létem liší o faktor tři až čtyři. Rekuperace v bazénové jednotce navíc pracuje s odpadním vzduchem, kde kondenzace na výměníku uvolní zhruba stejně tepla jako citelné ochlazení, takže reálný výkon ZZT je vyšší, než napovídá katalogová účinnost.

Následující postup shrnuje bilanci vody i vzduchu, hodnoty součinitele odparu podle VDI 2089 a požadavky na materiálové provedení výměníků v prostředí s chloraminy.

Návrhové parametry vody a vzduchu

Teploty vody vycházejí z přílohy vyhlášky č. 238/2011 Sb.; níže uvedené hodnoty jsou běžné návrhové úrovně, aktuální znění přílohy ověřte. Teplota vzduchu se volí o 2 až 4 K nad teplotou vody, maximálně však cca 34 °C — vyšší teplota vzduchu je nekomfortní a nesnižuje už odpar. Návrhová relativní vlhkost je 50 až 55 %, provozní strop 64 až 65 %.

Typ bazénu	Voda (°C)	Vzduch (°C)
Plavecký, 25 m	26–28	28–30
Rekreační, hotelový	28–30	30–32
Dětský, kojenecký	30–32	32–34
Vířivá vana	34–36	30–32

Rosný bod vzduchu 30 °C / 55 % je 19,9 °C. Povrchová teplota zasklení musí zůstat nad touto hodnotou — tomu odpovídá U_w zhruba do 0,9 W/(m²·K) doplněné štěrbinovým vyústěním pod fasádou.

Výpočet odparu z hladiny

Nejpoužívanějším podkladem je VDI 2089 list 1. Hmotnostní tok odpařené vody se počítá jako

ṁ = ε · A · (p_W − φ · p_L), kde ε je součinitel odparu v g/(m²·h·hPa), A plocha hladiny, p_W tlak syté páry při teplotě vody a p_L tlak syté páry při teplotě vzduchu.

Provozní stav	ε [g/(m²·h·hPa)]
Hladina zakrytá krytem	0,5
Mimo provoz, nezakrytá	5
Soukromý / hotelový provoz	15
Veřejný bazén, běžné zatížení	20
Atrakce, vlnobití, skluzavky	28–35

Příklad: hladina 75 m², voda 28 °C (p_W = 37,8 hPa), vzduch 30 °C / 55 % (φ·p_L = 23,3 hPa), Δp = 14,5 hPa. Při ε = 15 vychází ṁ = 16,3 kg/h, tedy 11,0 kW výparného tepla (2 430 kJ/kg), tj. 147 W/m². Mimo provoz bez krytu klesne na 3,7 kW, se zakrytou hladinou na 0,4 kW. Rozdíl 3,3 kW po dobu 12 hodin denně je 40 kWh/den — kryt hladiny je nejlevnější úsporné opatření v celém objektu.

Postup sestavení tepelné bilance

Odpar pro provozní stav (ε podle využití) a pro noční klid se zakrytou hladinou — zdroj se dimenzuje na provozní stav, roční spotřeba se počítá z obou.
Prostup vanou: součet dna a stěn, u zateplení 80 mm XPS U ≈ 0,35 W/(m²·K), rozdíl teplot k zemině 15 K. Pro příklad 127 m² → 0,7 kW.
Ohřev ředicí vody: řádově 30 l na návštěvníka a den (ověřte v aktuálním znění vyhlášky č. 238/2011 Sb.). Při 100 návštěvnících a ohřevu z 10 na 28 °C to je 63 kWh/den, tedy 5,2 kW při 12hodinovém provozu.
Ohřev náplně po napuštění: 101 m³ z 10 na 28 °C = 2 114 kWh; za 48 h to znamená 44 kW. Tento stav zdroj obvykle nedimenzuje — připustí se delší náběh 3 až 5 dní.
Součet položek 1–3 pro příklad: cca 17 kW. Teplá voda pro sprchy se počítá samostatně a bývá srovnatelná nebo vyšší.

Vlhkostní bilance a průtok vzduchu

Průtok větracího vzduchu vyplývá z rovnice ṁ_vzduch = ṁ_odpar / (x_i − x_e). Pro halu 30 °C / 55 % je x_i = 14,7 g/kg.

Stav venkovního vzduchu	x_e (g/kg)	Potřebný průtok (m³/h)
−12 °C, nasycený	1,0	1 020
0 °C, 80 %	3,0	1 200
22 °C, 65 %	10,8	3 600

V zimě tedy vlhkostní bilanci zvládne malý průtok a rozhodující se stává minimum čerstvého vzduchu na osoby a přívod vzduchu k zasklení; obvyklý návrh je 4 až 6násobná výměna objemu haly. V letním období naopak samotné větrání odvlhčit nestačí ekonomicky — proto se do bazénových jednotek integruje tepelné čerpadlo, které odpadní vzduch podchladí pod rosný bod a získané teplo předá do přívodního vzduchu nebo do bazénové vody.

Rekuperace z odpadního vzduchu

Odpadní vzduch 30 °C / 55 % má entalpii 67,8 kJ/kg. Ochlazením na 12 °C na výměníku ZZT klesne na 34,0 kJ/kg, tedy Δh = 33,8 kJ/kg. Při 1 190 kg/h (zimní návrh výše) to je 11,2 kW získaného tepla, zatímco citelný ohřev čerstvého vzduchu z −12 na 30 °C vyžaduje 14,0 kW. Kondenzace na straně odtahu tedy pokrývá podstatnou část potřeby a dohřívač zůstává malý.

Protiproudý deskový výměník bazénové jednotky s povrchovou úpravou desek a spádovanou vanou kondenzátu.

Konstrukční požadavky, které se v bazénových jednotkách liší od běžné VZT:

Typ výměníku: protiproudý nebo dvojitý deskový (suchá účinnost 75–85 %), případně tepelné trubice. Rotační regenerátory s přenosem vlhkosti vracejí vodní páru zpět do haly a maří odvlhčování.
Materiál: hliník s epoxidovou nebo lakovanou povrchovou úpravou, polypropylen nebo nerez. Chloraminy a mírně kyselý kondenzát běžný hliník rozpouštějí.
Skříň a kondenzát: nerez nebo mořský hliník, spádovaná vana, sifon dimenzovaný na podtlak ventilátoru (výška ≥ 1,5násobek podtlaku v mm v. sl.), nikdy suchý.
Tepelné čerpadlo: výparník za rekuperátorem, kondenzátor do přívodního vzduchu a druhý do bazénové vody; sezónní COP 3,5 až 5.
Výměník ohřevu vody: deskový titanový nebo z materiálu odolného chloridům, zapojený do recirkulačního okruhu úpravny za filtrací, s omezením teploty topné vody kvůli vylučování vápníku.

Titanový deskový výměník pro ohřev bazénové vody zapojený v recirkulačním okruhu za filtrací.

Časté chyby z praxe

Odpar počítaný jedním ε pro celý den — výsledkem je zdroj předimenzovaný o 30 až 50 % a chybný odhad roční spotřeby.
Chybějící kryt hladiny nebo kryt bez vazby na regulaci vzduchotechniky: jednotka běží v noci na provozní průtok, přestože odpar klesl na desetinu.
Bazénová hala v přetlaku vůči okolním prostorům — vlhkost migruje do šaten, podhledů a obvodového pláště. Hala patří do mírného podtlaku.
Přívod vzduchu do pobytové zóny místo štěrbinových vyústek pod zasklením; sklo pak orosuje bez ohledu na kvalitu rekuperace.
Zanedbaný ohřev ředicí vody. U veřejného bazénu s 300 návštěvníky denně jde o 190 kWh/den, tedy položku srovnatelnou s odparem.
Rekuperace jen na vzduchu, zatímco odpadní voda z praní filtrů a sprch (35 až 40 °C) odchází do kanalizace bez výměníku.

Závěr

Bilanci sestavujte vždy ve dvou stavech — provoz a noční klid se zakrytou hladinou — a zdroj dimenzujte na provozní stav plus ohřev ředicí vody, nikoli na náběhový ohřev náplně. Průtok vzduchu odvoďte z vlhkostní bilance pro zimu a pro léto zvlášť a doplňte tepelné čerpadlo do jednotky; jinak v létě buď neudržíte 65 % vlhkosti, nebo poženete halou trojnásobný průtok čerstvého vzduchu. U výměníků ZZT trvejte na doložené povrchové úpravě pro chlorové prostředí — nechráněný hliníkový lamelový blok v bazénové jednotce má životnost v jednotkách let.